Nejdůležitější informace o Yorkšírcích

Hárání

Feny hárají přibližně jednou za šest měsíců,některé dokonce jen jednou v roce.Hárání trvá asi tři týdny,během nichž se fena chová neklidně a je přítulnější než jindy.V počáteční fázi opuchne pohlavní ústrojí a asi po třech až pětidnech se dostaví načervenalý výtok.Den,kdy se výtok dostaví,byste si měli zaznamenat a od něj pak počítat dobu,kdy se fena může stát březí.V této fázi hárání již fena samce vábí,ale není však dostatečně připravea ke krytí.Fena k sobě připustí smace teprve tehdy,když se krvavý výtok změní ve výtok téměř bezbarvý tj. 10. až 16.den.Fenu dovedťe k smaci pokud možno 11.den a nechte ji pokrýt pro jistotu ještě 13. den.Šance na oplodnění je pak větší.

První hárání

U mladé feny se dostaví první hárání mezi šestým až osmým měsícem života.Při prvním hárání nesmí dojít k pokrytí.Doba prvního pokrytí se může podle jednotlivých klubových řádů lišit,nejčastěji jde však o 18 měsíců.Teprve tehdy je fena dostatečně vyspělá a vyvinutá.Vaše fena by také neměla mít svá první štěňata v příliš vysokem věku.Horní hranicí pro vrh štěňat je stáří tři a půl roku až čtyři roky.

Páření

Péče o oči

Při denním kontaktu se psem si všímáme i stavu jeho očí. Určitě zaregistrujeme, že si pes oko tře, nebo mu extrémně slzí, případně se ve vnitřním koutku objeví hnisavý výtok. Prohlédneme oko, jestli v něm nemá pes cizí tělísko, nemá skvrny na rohovce nebo silně překrvené bělmo a spojivkový vak. U starších psů se může vyskytnout i zákal čočky. Cizí tělísko můžeme odstranit psovi sami. Podrážděné oko můžeme zkusit prokapat vhodnými kapkami (borová voda může oko někdy dráždit) nebo použít zklidňující mast (s azulénem). Nenastane-li maximálně do týdne změna k lepšímu, měli bychom co nejdříve navštívit veterináře. Každopádně mu nesmíme aplikovat kapky, co nám naordinoval před půl rokem lékař, když jsme sami trpěli zánětem spojivek. Pes může mít zcela jiný problém (vada víček, alergické projevy apod.), než zánět spojivek, nemluvě o době použitelnosti některých kapek.

Zevně

Běžně odstraňujeme přebytky hlenovitého sekretu, které se shromažďují ve vnitřním koutku oka. Použijeme k tomu např. jemný hadřík, buničinu nebo papírový kapesníček. Ten zlehka namočíme např. do čisté vody, fyziologického roztoku, oční vody nebo heřmánkového odvaru a opatrně setřeme ve směru od oka, abychom ho nepoškodili.

Vnitřně

Odstraňujeme cizí tělíska v oku, která většinou končí ve spojivkovém vaku, ideálně ve vnitřním koutku. Upozorní nás na to pes, kterému slzí oko nebo si ho usilovně tře tlapkou.
Než začneme oči psovi ošetřovat, (kapání, aplikace masti atd.) musíme zhodnotit, jak moc si pes nechá tuto manipulaci líbit a jestli ho zvládneme tak, abychom mu neublížili. Podle toho si pak na pomoc raději přizveme pomocníka, který pejska podrží. Není-li nikdo po ruce, tak alespoň posadíme velkého psa do kouta nebo opřeme o sebe a uklidníme ho. Malého postavíme na vyvýšené místo, kde se většina psů cítí méně jistá a nekladou tak velký odpor.Do kapátka nebo stříkačky si předem nachystáme vyplachovací kapalinu (čistá voda, oční voda). Potom prsty uchopíme víčko, odtáhneme jej a tím obnažíme spojivkový vak, který prohlédneme (jemně a rychle, aby to psa nepřestalo bavit) a od vnějšího koutku vstříkneme kapalinu. Přičemž hrot kapátka (ale i jiné aplikované masti) nesmíme držet přímo proti oku. Musíme počítat s tím, že se i klidný pes může pohnout a o hrot zranit. Tekutina by měla nežádoucí element z oka odplavit. Toto můžeme podle potřeby opakovat i několikrát. Na závěr můžeme do spojivkového vaku vstříknout trochu zklidňující oční masti (tuba musí mít trubičku ústí vždy čistou, totéž platí o stříkačce nebo kapátku). Psovi na chvíli podržíme zavřené oko, aby se mast (kapky) měla čas trochu vstřebat.
Mezi prevenci v péči o oči také patří péče o srst okolo očí u dlouhosrstých plemen. Dlouhá srst nepříjemně oko dráždí a také špatně vidí (od toho se mohou odvíjet i problémy s poslušností). Dáváme pozor na psy, kteří své psí kamarády rádi plácají tlapkami, aby pejskovi oko nevydrápli (to se týká hlavně hravých štěňat). Pokud nechceme, aby pes nosil "culík" musíme tuto srst udržovat krátkou. Pokud to není možné (požadavky na úpravu srsti pro výstavy), musíme sáhnout po vhodných gumičkách, které dobře drží, ale při sundávání se do nich srst nenamotává (dnes už běžně k dostání v obchodech pro psy).

Údržba psích tlapek a drápků

Majitelé psů často zapomínají, že i psí tlapky a drápky potřebují naši starostlivost. O psí tlapky musíme pečovat především v zimním období, kdy mrzne a na silnicích a chodníkách je sůl a různé jiné posypy, ale k jejich poškození může dojít i při častém či delším pohybu na asfaltu či kamenitém terénu. Drápky se musí stříhat každého cca. 1,5 měsíce, pokud si je pejsek neobrousí sám, čemuž se tak ve většině případů nestává.

Psí tlapky

Na trhu je mnoho přípravků na ošetření popraskaných psích tlapek působením mrazu či již zmiňované soli a jiných posypů. K dostání jsou však i různé krémy, které slouží jako prevence a zanechávají na tlapkách ochranný film (např. krém na tlapky s včelím voskem). Zkuste se poptat chovatelů či v internetových diskuzích, jaké konkrétní přípravky na ochranu tlapek pejskaři používají a doporučili by Vám je. Já zde bohužel konkrétní značky uvádět nemohu.

Na spodní straně tlapek se také musí čas od času prostříhat srst mezi polštářky, aby se na ni nechytaly nečistoty, kamínky a v zimě netvořily sněhové bambule. U některých plemen (pudl) se stříhá i srst mezi prsty. U většiny pejsků se potom srst na vrchní části tlapek vytvaruje dokulata, aby packy vypadaly upraveně. Dobrý psí kadeřník zná triky, jak pacičky ještě zkrášlit – srst na tlapkách potom vypadá bohatá a nadýchaná. Nejen majitelé výstavních psů ocení hezkou úpravu tlapek

Pokud během venčení zpozorujete, že je pejsek neklidný a kouše si packu či pokulhává, ihned zkontrolujte, zda se mu do tlapky nezapíchl střep, trn či jiný ostrý předmět. Packy je vhodné kontrolovat po každém venčení, obzvláště pokud jste s pejskem absolvovali delší procházku v přírodě. Varovným signálem je také nadměrné olizování tlapky (v tomto případě se však může jednat o zlozvyk).

Drápky

Pokud si pejsek neobrousí drápky sám, je nezbytné mu je pravidelně stříhat a to každých 6 – 10 týdnů (nezapomeňte na pátý prst, který je umístěný vzadu na předních končetinách). Pokud jste se rozhodli tyto úpravy dělat sami, sežeňte si speciální nůžky na drápky. Na výběr máte více druhů – např. gilotinové nůžky nebo nůžky připomínající "zahradnické v malém provedení". Než se pustíte do stříhání, je dobré vědět, že psí drápy jsou zcela jiné než lidské nehty – v psím drápku je umístěna živá tkáň (cévka), která se nesmí přestříhnout. Přestříhnutí této žilky je pro pejska velice bolestivé a dochází ke krvácení, které je nutno zastavit. Zvíře se navíc po této špatné zkušenosti brání dalšímu stříhání drápků. Pokud má Váš pes některý z drápků bílý, podívejte se (můžete proti světlu), kde mu končí žilka a teprve potom začněte stříhat (u ostatních drápků bude žilka končit v přibližně stejném místě). Pokud má pes všechny drápky černé, je poměrně těžké odhadnout, kde žilka končí, proto stříhejte velice opatrně a raději jen malé kousky. I tomu nejzkušenějšímu chovateli, psímu kadeřníkovi či veterináři se někdy stane, že žilku přestříhne – v tomto případě se používá speciální přípravek na rychlé zastavení krvácení popř. namočte čistý hadřík do studené vody a drápek chlaďte, dokud nepřestane krvácet (pejskovi můžete dát rovněž chladit packu pod proud studené vody). Poté nechte pár minut psa v klidu, protože by si mohl dováděním či hrabáním krvácení znovu spustit.

Jestliže se na stříhání drápků necítíte, navštivte s Vaším čtyřnohým kamarádem psí salón nebo svého veterináře, kde mu drápky rádi a rychle ostříhají.

Péči o drápky rozhodně nepodceňujte, protože příliš dlouhé drápy mohou způsobit deformaci (zakřivení) prstů na psí tlapce a znepříjemňují psovi pohyb. Navíc v dlouho nestříhaných drápech dochází k prorůstání živé tkáně, takže nakonec se může stát, že už nepůjdou pořádně ostříhat, jelikož budou prorostlé onou žilkou. V tomto případě nechte drápky ostříhat veterinářem, který je po zákroku odborně ošetří.

Málokdo ví, že pejska může na stříhání drápků připravit, aby celou proceduru lépe snášel. Svému čtyřnožci před stříháním jemně krouživými pohyby masírujte vrchní část tlapky – jedná se o tzv. dotyky TTouch, které kladně působí na psychiku zvířat a v tomto případě připravují psa na stříhání drápků a současně "dělají jeho krok jistějším".

Jak se čistí psí zuby

K čistění se používají výhradně takové pomůcky, které jsou určeny pro psy. Speciální psí zubní kartáček se nasazuje na prst, psí pasta neobsahuje velké množství fluóru nebo enzymatický zubní gel.Jsou také různé enzymatické plátky nebo tyčinky vhodné na čištění psích zubů. Psovi opatrně otevřeme tlamu a zuby čistíme pozorně ze všech stran, přičemž největší pozornost věnujeme okolí dásní, na kterých se vytváří zubní kámen. Vyplachovat psovi tlamu není zapotřebí.Chrup psa je třeba pravidelně kontrolovat, a pokud se objeví zubní kámen, musí se nechat odborně odstranit.

Zubní plak a zubní kámen

Na zubech psa se stejně jako u lidí tvoří zubní plak, který po čase vápenatí a v kombinaci se zbytky potravy vytváří zubní kámen. Ten je nejen zdrojem zápachu z tlamy zvířete, ale také vstupní branou infekce do celého těla. Pronikáním bakterií zanícenou dásní do krevního oběhu dochází k velkému zatížení organismu, projevujícím se mnohdy únavou a celkovým zhoršením stavu zvířete. Může dojít i ke skutečně závažným onemocněním vnitřních orgánů, především srdce, jater a ledvin. Zubní kámen také způsobuje tlak na lem dásně, čímž dochází k odhalování krčků zubů.

Čištění zubního kamene

Psi mají od přírody snížený práh bolestivosti zubů, takže i při velmi silném zubním kameni, zánětu dásní a paradentóze jsou schopni normálně přijímat potravu, aniž by si majitel něčeho povšiml. Proto by kontrola zubů a dutiny ústní měla být prováděna pravidelně nejméně jednou ročně, což běžně veterináři dělají při prohlídce před vakcinací. U pacientů, kteří trpí problémy v dutině ústní, je vhodné na kontroly docházet častěji.

Malá plemena trpí zubním kamenem dokonce už od prvního až druhého roku života. Pokud se už u psa zubní kámen projevil, je potřeba jej odstranit. Zubní kámen už nemá smysl ošetřovat čištěním zubním kartáčkem a enzymatickou pastou. Je nutné jej odstranit nejlépe zubním ultrazvukem v celkové sedaci psa, zuby těžce postižené je nutno vytrhnout.

Dříve časté seškrabování zubního kamene při plném vědomí nedovoluje důkladné vyčištění všech zubů, zejména z vnitřní strany zubu, kde se kámen nejvíce usazuje, pes je stresován, je zde nebezpečí poškození dásně a zubní skloviny. I anestézie má svá rizika, která však veterinář minimalizuje přípravou pacienta, správnou volbou typu anestézie podle věku psa, jeho celkového zdravotního stavu a plemene. Před každou anestézií je nutné dodržet minimálně dvanáctihodinový půst a příjem tekutin ukončit hodinu před zákrokem, aby se zabránilo možnému vdechnutí případných zvratků.

Prevence vzniku zubního kamene

Po odstranění zubního kamene je vhodné dásně podle konkrétního stavu přeléčit vhodnými léky a zuby ošetřovat pravidelně 2x týdně čištěním speciálním zubním kartáčkem a enzymatickou zubní pastou, která oddaluje další usazování zubního kamene. Zatímco u lidí je denní odstraňování povlaku čištěním zubů ustáleným zvykem, málo majitelů čistí psům zuby pravidelně. Některé ordinace provádějí navíc bezprostředně po ošetření ultrazvukem tzv. zaleštění zubů (polishing), které chrání sklovinu a předchází další tvorbě zubního kamene.

Jako další prevenci zubního kamene je možné zvolit ke krmení takový typ granulí, který je vyvinut přímo proti vzniku kamene. Existuje i množství pamlsků, které obsahují enzymy zpomalující usazování zubního kamene, i hračky, které jsou k tomuto účelu doporučovány.Většina zvířat potřebuje minimálně čtyřtýdenní období k tomu, aby si na čištění zubů postupně zvykla, někteří psi si čištění nenechají provádět vůbec.

Zubní kaz

U psů se nevyskytuje zubní kaz často, ale pokud se objeví, bývají postiženy především stoličky a špičáky. Kaz se projeví poškozením skloviny, postupně pak dochází k prohlubování procesu a infekci bakteriemi. U psa může dojít i k předčasné ztrátě zubů.

Příčinou zubního kazu je opět zubní plak. Kyseliny, které v něm působí, se zúčastňují rozkladných procesů, a v konkrétním místě rozpouštějí a poškozují spolu s enzymy sklovinu zubu.Dalšími možnými příčinami zubního kazu může být nedostatečný vývoj skloviny, poruchy metabolismu, poruchy činnosti žláz s vnitřní sekrecí, přítomnost mikroorganismů v dutině ústní, přítomnost zbytků krmení a abraze (otěr) skloviny.

To, jestli má pes zubní kaz, poznáme podle nadměrného zápachu z ústní dutiny i z neochotného přijímání potravy. Při silném poškození zubní skloviny dochází k rozkladu zuboviny a zub vypadne.

Zadržené mléčné zuby

Mléčný i trvalý chrup je založen v čelistech psa již při narození.

Mechanismus výměny mléčných zubů

Trvalý zub při svém prořezávání vyrůstá v místě zubu mléčného. Svým růstem tlačí uvnitř dásně na kořen zubu mléčného a zavírá kořenový kanálek, čímž zastavuje jeho výživu a usnadňuje jeho pozdější uvolnění.

Pokud však dojde k situaci, že trvalý zub při svém růstu v dásni nenasedá na kořen zubu mléčného a vychýlí se ze směru růstu, roste podél zubu mléčného nebo jinak ve špatném směru. Kořen mléčného zubu není narušen, zub trvalý vyrůstá v jiné pozici, než je žádoucí a dochází k tzv. zadržení mléčného zubu. Tato situace je nejčastější a nejproblematičtější u špičáků (C). Kdy vytrhnout zadržený mléčný zub a proč

Zadržení mléčného zubu řešíme extrakcí po 7 měsíci věku. Pokud však se trvalý zub neprořezává ve správném směru, přistupujeme k extrakci dříve, něž je trvalý zub zcela prořezán. Ten se rychle posune na uvolněné místo.

Problém zadrženého mléčného zubu však není pouze kosmetický. Ve vzniklém mezizubním prostoru, který je mnohem užší něž u normální dentice, zůstávají především zbytky potravy. Ty pak zapříčiňují mnohem rychlejší vznik zubního kamene, který je velkým problémem. Špatná pozice trvalého zubu může také způsobovat problematický skus a bolestivost při přijímání potravy.

Většina extrakcí se provádí v celkové anestézii, neboť je nutné nejprve uvolnit kořen zadrženého zubu, který např. u špičáků mívá stejně velký kořen jako korunku. Pokud je však kořen mléčného zubu předchozím růstem trvalého zubu narušen, může jít i o velmi jednoduchý úkon.

Plemena s problematickou výměnou chrupu

Se zadrženými mléčnými zuby, především špičáky, se setkáváme u trpasličích plemen. Jsou to především: jorkšírský teriér, pražský krysařík, trpasličí jezevčík, srnčí pinč, trpasličí pudl, maltézáček a další

zdroj-planeta zvířat a vetcentrum

Kdy k lékaři

Kulhání

Příčin, kdy pes začne kulhat je mnoho, některé jsou vážné, jiné méně. Příčiny mohou být od mírných poranění (zatrhlý dráp, poraněný polštářek) po vážné úrazy (přetržení kolenních vazů, zlomeniny, vykloubeniny, mnohočetné poranění při autoúrazech). Kulhání ale může být i důsledkem vnitřních dějů např. artrózy. Kulhání může doprovázet hnisavé záněty dělohy, zvětšení prostaty, nádorová onemocnění. Etiologie může být i nervového původu. Pokud však Váš mazlíček kulhá pouze pokud je něco dobrého na stole, může to být i finta.

Okamžitou návštěvu veterináře vyžadují viditelná poranění končetin a to včetně řezných ran polštářků nebo poranění drápového lůžka. Neodkladné vyšetření je třeba také ve všech případech kulhání IV. stupně, kdy zvíře končetinu vůbec nepoužívá. Přesné stanovení diagnózy je nutné u všech případů kulhání nižšího stupně trvajícího déle než jeden týden a také vracející se kulhání.

Regurgitaci považují někdy majitelé za zvracení. Je to však pouze vrhnutí potravy bez předcházející nevolnosti, slinění a stahů břišních svalů. Feny regurgitují potravu, když krmí štěňata. Regurgitace může doprovázet i vážné stavy, takže se raději poraďte s lékařem. Pes může zvracet až 1x týdně, aniž by to bylo považováno za patologické. Pokud je jinak v pořádku, není to důvod k návštěvě lékaře. Zvracení však doprovází i mnoho nebezpečných stavů, jako je parvoviróza u štěňat, sepse, otravy.

Řídký trus, který mnozí majitelé považují za průjem nemusí být nutně důvodem k návštěvě veterináře. Může se vyskytnout při změně jídelníčku, po krmení vnitřnostmi, ale i bez zjevné příčiny. Pokud netrvá příliš dlouho a pes je veselý, chová se zdravě, není apatický, žere, nemusíme se většinou ničeho obávat. Pokud ale polehává, nechce se mu ven, je smutný, nemá chuť k jídlu, pak zvažme návštěvu lékaře. Pokud se jedná pouze o trávicí potíže, často pomůže jednodenní hladovka a následující den podáváme rýži s kuřecím masem.

Výtok z pochvy

V rámci říjového cyklu se u fen objevuje nejdříve krvavý a na vrcholu slámový výtok z pochvy. To je zcela fyziologické. Pokud se objeví výtok mimo cyklus, nebo je hnisavý, páchne, navštivte okamžitě lékaře, protože je nebezpečí, že se jedná o zánět dělohy. Postihuje hlavně starší feny, které neměly štěňata, nejčastěji do 2 měsíců po skončení hárání. U mladých fen před prvním háráním může znamenat výtok z pochvy juvenilní vaginitidu, kterou je lepší přeléčit pomocí desinfekčních přípravků, aby nepřešla do chronického stadia. Zapáchající výtok u březí feny může být známkou odumření plodů v děloze a potratu. Výtok se objevuje i při zánětech pochvy nebo dělohy, ať jsou původu virového, bakteriálního nebo mykotického, možný je i při infekci močových cest.

Návštěvu veterináře v zásadě nevyžaduje výtok z pochvy v rámci hárání a dále poporodní výtok, tzv. očistky.

Svědění

Svědění kůže

- bývá nejčastěji způsobeno parazity - blechy, klíšťata, svrab, dravčíci, vši a všenky apod. Může být i projevem alergie jako je atopická dermatitida, alergie na bleší kousnutí, na krmivo, kontaktní dermatitida. Alergie je závislá na době, kdy působí daný alergen. Léčba, ale i diagnostika alergií je náročná. Někdy může majitel sám způsobit svědění tím, že kůži přesušuje používáním nevhodných šampónů. Kůže je suchá s prasklinkami a svědivá, chlupy se lámou. Domácí léčba svědivosti kůže zahrnuje použití zevních antiparazitik, aplikaci medicinálních protisvědivých šampónů, ev. úprava stravy a přidání výživových doplňků - biotin, esenciální mastné kyseliny apod

Svědění uší

- příčinou svědění uší může být cizí těleso v zevním zvukovodu (osina), parazitární infekce (svrab), alergie nebo bakteriální či mykotický zánět (kvasinky). Někdy častější škrábání může být způsobeno i hromaděním ušního mazu, obzvláště u plemen s dlouhým ušním kanálem a převislýma ušima (kokršpaněl) a může stačit, pokud majitel ucho vyčistí vhodným přípravkem. Do hlubšího čištění uší se ale nepouštějte, neopatrnou manipulací byste mohli poškodit ušní bubínek. Pokud po vyčištění zevního zvukovodu nedojde ke zlepšení, vyhledejte veterináře.

Svědění očí

- svědění v okolí očí je jedním z příznaků atopické dermatitidy. Náhlé a krátkodobé svědění vyvolává i zvýšená prašnost nebo tabákový dým. V horším případě může jít o infekční zánět spojivek. Otírání očí tlapkami nemusí znamenat pouze svědění, ale i bolestivost. Pak se může jednat i o závažné onemocnění (zelený zákal apod.), u kterého je na místě co nejrychlejší návštěva veterináře. Domácí ošetření očí spočívá v aplikaci očních kapek k vyčištění oka a uklidnění podrážděných spojivek (borová voda, Ophtalmoseptonex).

Kašel, dušnost

Kašel

- může mít charakter banálního onemocnění, je to ale i příznak mnoha závažných chorob. Může se objevit po nachlazení, kdy většinou není spojený s výraznějšími celkovými příznaky. Kašel může doprovázet postižení průdušek nebo plic. U malých štěňat a koťat může být kašel i dušnost spojena s infekcí škrkavkami a preventivní odčervení je tu na místě. Vlhký kašel hlavně v noci a po ránu bývá častým projevem onemocnění srdce a plicního edému. Náhlý dávivý kašel s akutní dušností může být spojen s vdechnutím cizího tělesa. Vzhledem k tomu, že i zdánlivě mírný kašel může být projevem závažného onemocnění, doporučujeme nechat pacienta vyšetřit veterinářem.

Dušnost

- je velmi častá u tzv. brachycefalických plemen psů (mops, franc. buldoček, ši-tzu...). Souvisí to s tím, že mají zúžené nozdry a dlouhé měkké patro, což dýchání značně ztěžuje. Někdy je tento stav vážnější a vyžaduje chirurgickou úpravu. Také porucha pevnosti průdušnice tzv. kolaps trachey, kterým trpí starší jedinci trpasličích plemen, způsobuje typickou dušnost. Dušnost dále patří k typickým projevům onemocnění srdce a některých onemocnění plic. Všechny příčiny dušnosti jsou závažné a je třeba nechat pacienta vyšetřit veterinářem.

Nádory, komedomy... - tzv. "bulky"

Bulky na těle mohou mít různé příčiny, např. ohraničený hnisavý zánět (absces), dutina vyplněná krví (hematom), cysta mazové žlázy (komedom), zhoubný či nezhoubný nádor... Najdete-li na těle vašeho zvířátka vystupující útvar, který rychle nebo pomalu zvětšuje svoji velikost nebo mění tvar, navštivte veterinárního lékaře. Mohlo by jít o nádorové bujení zhoubného či nezhoubného charakteru. Nejlepší je tuto možnost vyloučit co nejdříve, protože u zhoubných nádorů dochází k rozsevu nádorových buněk dále do organismu (metastázám) a pouze včasným vynětím tomu můžeme zabránit.

zdroj-vetcentrum

Zvracení, průjem