První návštěva u chovatele
První návštěva může proběhnout ještě před odstavením štěněte od fenky, kdy má budoucí kupec šanci si štěňata pořádně prohlédnout a vybrané štěně si zamluvit. S výběrem štěněte z daného vrhu není radno otálet. Nejenže byste mohli přijít v době, kdy už nebude možné si vybrat pohlaví psa, ale dokonce by se vám mohlo stát, že na vás zůstane poslední štěňátko z vrhu, u kterého je více než pravděpodobné, že je nejméně kvalitní.
Jestliže se chcete jít podívat na štěňátka, která ještě nebyla očkována, je vhodné před touto návštěvou omezit kontakt s jinými zvířaty a nenavštěvovat místa, kde se venčí psi, případně se převléknout i přezout. Tím se omezí nebezpečí přenosu nákaz, a navíc - starší oblečení je vhodnější pro bližší kontakt se štěňaty, která vysoce pravděpodobně znečistí šaty a poškodí boty návštěvníků.
Na co se zaměřit?
Nikdy nepřistupte na nabídku chovatele, že vám štěně přiveze. Nejenže je dobré vidět v jakém prostředí a podmínkách štěně vyrůstalo, ale je rovněž důležité posuzovat štěňata v prostředí, na které jsou zvyklá.
Při první návštěvě máte šanci si dobře prohlédnout celý vrh i matku vašeho budoucího štěňátka, případně další přítomné psy. Všichni by měli být bez viditelných známek nemoci, čisté okolí bez známek průjmu nebo zvracení. Agresivita či naopak bázlivost matky štěňat je špatným znamením, protože by potomci mohli tyto její vlastnosti zdědit nebo odpozorovat. Naopak dobrým znamením je vrtění ocasu fenky a zvědavost štěňátek. Štěňata by měla být veselá, nebojácná, hravá, vrh by měl být vyrovnaný, a to jak do velikosti, tak i váhy. Není na místě se nechat zaujmout nejmenším štěnětem ve vrhu - to svědčí o jeho menší životaschopnosti.
Výběr štěněte
Podle povahy
S výběrem štěněte podle povahy by vám měl poradit chovatel s dlouholetými zkušenostmi. Také je dobré se spoléhat na svou vlastní intuici. Záleží na tom, co od štěněte očekáváte. Děti a sportovně založení lidé preferují spíše živější psy, kteří podnikají společné výpravy do okolí pelíšku. Starší lidé naopak upřednostňují psy klidnější a submisivní, dávající najevo svým energickým sourozencům podřízenost ať už leháním si na záda nebo sdružováním se do skupinek, ve kterých se cítí v bezpečí. Dominantního psa lze poznat už od nejútlejšího věku - netrpí ani náznakem strachu, naopak, radostně se vrhá do šarvátek se sourozenci nebo na boty návštěvníků. Přesto, že lze podle některých znaků chování rozpoznat základní povahové rysy pejska, nelze se stoprocentní jistotou říci, jaký přesně pejsek v dospělosti bude.
Podle exteriéru
Výběr pejska podle exteriéru je náročný pro majitele, který se chce s pejskem v budoucnosti zúčastňovat výstav a využít jej pro chov. V ostatních případech, kdy budoucí majitel hledá pejska pro práci nebo pejska-společníka, je exteriér psa méně důležitý a preferovány jsou spíše povahové vlastnosti.
Své budoucí štěně si pečlivě prohlédněte, zjistěte, zda nemá nějaké vady nebo příznaky nemoci. Pejska přitom uchopte pod hrudníkem a zadečkem a opatrně vyzvedne. Zde opět platí, že psi s nejvyššími ambicemi by měli být prohlédnuti co nejpečlivěji a pokud možno odborníkem či velmi zkušeným chovatelem.
Důležité dokumenty
O prodeji štěněte by měla být sepsána kupní smlouva, která do budoucna chrání jak chovatele, tak kupce. Tato smlouva musí obsahovat všechny základní údaje o transakci a přesný popis "předmětu prodeje". To znamená, že ve smlouvě by měly být uvedeny všechny údaje o štěněti, jeho tetovací číslo, plemeno, pohlaví, stáří, uvedení případných vad, na které byl kupec majitelem upozorněn předem a které ovlivnily cenu zvířete. Dále by mělo být uvedeno, zda je pes zdravý, očkovaný, odčervený a podobně. Podle občanského zákoníku platí na koupené zvíře šestitýdenní záruka, během této doby lze reklamovat u chovatele zatajené nebo skryté vady, o kterých nebyla ve smlouvě zmínka a které byly zjištěny až po příjezdu domů nebo po návštěvě u veterinárního lékaře.
Dalším důležitým dokladem, který byste měli obdržet od chovatele, je očkovací průkaz zvířete, kde je uvedeno datum narození, očkování a odčervení.
Jestliže máte čistokrevného psa s oběma rodiči schválenými do chovu, je dalším dokladem průkaz původu, bez kterého se pes nemůže zúčastnit výstav ani být zapojen do chovu. Příslušnost k rodokmenu zaručuje tetování do ucha nebo na vnitřní stranu stehna. Toto vytetované číslo je shodné s číslem v plemenné knize.
Jestliže jsou vyřízeny všechny formality, nic nebrání tomu, aby si nový chovatel štěně odvezl domů. Původní majitel by vám měl předat dvou až třídenní dávku stravy, na kterou bylo štěně doposud zvyklé, eventuelně i kus podložky nebo deky z původního pelíšku, aby mělo pocit, že není tak úplně samo a v cizím prostředí. Nový majitel by si měl pro psa jet vybaven přepravkou nebo něčím jiným, co by zabezpečilo pejska během přepravy. Připravte se na možnost, že štěňátku bude z jízdy autem trochu nevolno.
Jak by mělo zdravé štěně vypadat
- Srst - Obecně platí, že štěně má mít hustou, lesklou srst, bez cizopasníků, strupů, vřídků či holých míst.
- Oči - Oči by měly být čisté, jasné a živé - neměly by slzet. Oční víčko se nesmí vchlipovat. Koutky očí nesmí být zanícené.
- Uši - Uvnitř by měly být čisté, růžové a lesklé, bez sekretu. Hustý a tmavý maz může signalizovat ušní svrab, což by nesvědčilo o dobré hygieně chovu.
- Čenich - Musí být bez výtoku (nelze se vymlouvat na počínající rýmu).
- Chrup - Měl by být pravidelný. I přesto, že je v tomto věku neúplný, lze rozpoznat, zda bude mít pes v dospělosti předkus nebo podkus. Pokud je z tlamičky cítit zápach, může to znamenat dvě věci - že štěně ochutnalo, co nemělo a nebo že má v sobě parazity.
- Tělíčko - Nesmí být ani vyhublé ani s nafouknutým bříškem. Pokud je v blízkosti pupku bulka, značí to pupeční kýlu. Tu je třeba dříve či později odoperovat, což přináší další finanční náklady. Seriózní chovatel nechá kýlu odoperovat na vlastní náklady nebo sníží cenu.
- Další - Protože stolice má být tuhá, řitní otvor by neměl být potřísněn výkaly nebo krví. Psíci by měli mít hmatatelná obě varlata.
Při výběru se rozhodně vyplatí na nic nespěchat. Chovatel by měl při prohlídce štěňátka fenku odvolat, aby ji kupec štěněte touto důkladnou prohlídkou neznervózňoval.
Stěhování do nového domova
Ve většině případů se štěňata odebírají od matky okolo 2. měsíce věku. Doba vhodná k odběru se ale může u některých plemen lišit, takže je třeba dát na doporučení chovatele. Ten nejlépe pozná, zda je štěně již dostatečně socializováno a jestli je natolik zralé, aby bez následků sneslo tak zásadní životní změnu, jako opuštění matky a sourozenců. Obecně se dá říci, že čím déle se štěně zdrží u své původní psí smečky, tím lépe bude v dospělosti komunikovat s ostatními psy - na druhou stranu se ale bude hůře začleňovat do nové rodiny. Obvykle se tedy štěňata odebírají v době od šestého do osmého týdne věku.
Výchova štěňátka
Předpokládejme, že již máte za sebou alespoň první noc po příchodu vašeho štěňátka domů. Teď pro vás oba nastává rozhodující období, kdy vznikají potřebné vazby mezi vámi a vaším štěnětem. Od této chvíle je odkázáno pouze na vás, nahrazujete mu nyní jeho matku i sourozence. Buďte vstřícní, trpěliví, štěňátko se u vás musí cítit bezpečně. Přivykání na nové prostředí mu může trvat několik dnů až týdnů. Ale pozor, s výchovou, alespoň toho základního jako jsou hygienické návyky, musíte začít včas. Výchova štěněte je velká odpovědnost a řada chyb se dá později jen těžko napravit. Štěně se dá poměrně snadno formovat, proto neváhejte začít hned. Snažte se o přátelský přístup. Štěňátko při výcviku hodně chvalte, klidně přehánějte a při dobře provedeném cviku „jásejte". Štěňátka reagují především na tón hlasu a intonaci. Nebojte se ze sebe „udělat blázna" před ostatními, vaše štěňátko to ocení.
Čistotnost
Jako první na řadu musí přijít čistotnost. Většinou se udržování čistoty štěně naučí během jednoho měsíce. Musíte psa vycvičit, kde se má vyprazdňovat. Snažte se štěně důsledně odvádět na stejné místo k tomu určené. Pro usnadnění můžete pejska naučit povel k tomuto určený např. „loužička". Tento povel pejskovi opakujte tak dlouho, dokud jej opravdu neprovede. Když ano, hodně chvalte např. „Hodnej, loužička, tak je hodnej." Do budoucna vám bude stačit říct povel „loužička" a pejsek bude přesně vědět, co se po něm žádá.
Vykonání potřeby můžete čekat hned ráno po probuzení, deset až dvacet minut po jídle či pití, po každém zdřímnutí a večer před spaním. Zpočátku jej netrestejte, když se to nepodaří, ale důsledně ho pochvalte, když mu to vyjde - štěně to brzy začne brát na vědomí. Po, řekněme týdnu, by štěně mělo dobře vědět co a jak, jestliže i přesto vykoná potřebu tam, kde nemá, vyhubujte mu např. „nesmíš, fuj" a odneste ho ven, kde mu opět zopakujte „tady loužička".
Jestliže potíže přetrvávají, namočte štěněti čumák do loužičky, kterou provedlo doma a ne venku a to opět spolu s povelem „nesmíš" (eventuelně ho plácněte přes zadek) a opět ho zaveďte do místa, kde má povoleno potřebu vykonávat. Časem štěně pochopí, co se po něm požaduje a mělo by si samo zakňučet u dveří (nebo dát jinak vědět) a „říci", že chce ven.
Povel „Pusť!"
Již od začátku učte své štěně odevzdávat hračky (a další věci), které kouše, na povel "pusť". Můžete mu také (k jeho nelibosti) krátce stisknout pysky proti zubům, až hračku pustí. Je možné, že budete muset tento proces párkrát zopakovat, než zjistí, že je lepší hračku odevzdat dobrovolně. Pokud si na vás dovolí zavrčet nebo dokonce zatnout zoubky do vaší ruky, musíte mu dát OKAMŽITĚ najevo autoritu, třeba tím, že jej chytíte za kůži na krku a zatřepete s ním, nebo že jej plácnete přes zadek.
Ne!
Chcete-li štěněti něco natrvalo zakázat, například pokud máte v bytě místnost kam ho nechcete pouštět, řekněte vždy když zamíří tím směrem "Nesmíš!" nebo "Ne!". Pro povel si ZVOLTE JEDNO SLOVO. Psí slovník je omezený, tak zbytečně „neplýtvejte" dvěma výrazy na jeden povel. Pamatujte si, že štěně nemá vyvinutou slovní zásobu a i přesto, že se časem naučí vnímat význam více slov, reaguje především na tón vašeho hlasu než na to, co říkáte. Takže ostré "Ne!" bude určitě účinnější než téměř prosebné "Alíčku to nesmíš.".
Žádné komentáře:
Okomentovat